Život chřadne

Cítím vůni květů krásných,
jsou žluté,modré,krásné též.
Modré jak mraky na obloze,
a v temné dáli roste keř.

Tam osamocen v dáli pole,
na jeho listy padá déšť.
Jen jeho šepot prozrazuje,
jak smutný život musí vést.

Tam v dáli svítí hvězda jasná,
na loukách prohání se zvěř.
Ta moje země čirá krása,
že v pořádku je, to je lež!!!

Já bystřím svůj sluch za domem,
jak smutná to má ves.
Tam v dáli, strom za stromem,
lidé ničí les.

Tak mysleme,myslete lidé,
proč naše zem tak chřadne.
Proč vzduch v povětří zabíjí,
proč naše země vadne.

Padá tu strom za stromem,
umírá jelen v tůni.
A vzduch z příměstských továren,
zabíjí květin vůni.

Jen meluzína v korunách a ptáci píseň pějí,
proč lidé jsou tak naivní životu nedopřejí.
Však počkej pár let uvidíš i ty se budeš bát,
až mraky smoku v ulicích začnou nás sužovat.